World by women - 1. kapitola 1/2

30. května 2014 v 22:22 |  World by women





Máte jeden nezobrazený vzkaz.

Zabudovaný policajt hlásil nevyzvednutou elektornickou poštu. Říkám mu policajt, protože Vás kontroluje, všechno ví a všude byl. Je to takový dotykový display v každé místnosti v domě. Dnes už nepotřebujete počítače ani mobily. Trapná techika. Dokonce vám přesně řekne, co se děje na ulici a kdo zvoní u dveří.
,, Zobraz vzkaz."
Na displayi se objevil dokonale upravený obličej mé matky. Několikrát vylepšený v počítačových laboratořích bez jediného říznutí do její pokožky.

Caro, nezapomeň, že dnes máš ten inaugurační večírek v Paláci. Všichni tě tu nadšeně očekáváme. Vezmi si ty dlouhé tyrkysové šaty ze saténu. Rissa ti je připraví a Claudie tě upraví. Buď tu přesně v sedm. Budu na tebe čekat v trůním sále.

Jak bych mohla zapomenout na tu dnešní frašku? Inaugurační večírek je představení dívek z nejlepších rodin, které co nevidět projdou Odstraněním. Podle toho, co mi matka říkala se tam sejdu s dalšími čtyřmi dívkami v mém věku. Jako, kdybych o to snad stála. Rissa je umělá inteligence zabudovaná v naší šatní skříni. Upřímně, spíš je to pokoj ve kterém jsou naskládané věci a nejhorší na tom je, že sami nemůžete jít dovnitř a něco si vzít, ale požádat ten hloupý přístroj ať to vyndá. Bohužel má matka je tak pedantská osoba, že ikdybych Rissu přemlouvala a uplácela, nikdy mi nevyndá nic, co by neodpovídalo instrukcím a vkusu kancléřky McKenzie. Na džíny a tričko můžu kdykoliv zapomenout. Naštěstí mám v pokoji malou skrýš, kam ani robotická ruka nedosáhne a já tam schovávám normální oblečení, které využívám při cestách ven. Pořídila jsem je s Adamem. Při vzpomínce na něj mne zabolí u srdce. Jak na něj mám zapomenout?
A Claudila je něco jako kosmetický stolek. Vyberete si na displayi líčení a účes a jediným paprskem světla vám splní přání. Všechno tohle stvořili pro usnadnění práce, ale vždyť to vůbec není zábava! Je to nuda.
Podle Adama holky v dřívějších dobách trávily hodiny v koupelně, když volily to nejlepší líčení na první rande. Nervózně se třásly a užívaly si, že se mohly samy zkrášlovat. Pak si vyzkoušely půlku své šatní skříně, aby věděly, co je nejlepší volba. Kéž bych tyhle možnosti mohla mít i dnes.
Ale já je nemám. Musím se podvolit trendu Společnosti.


Nechápu všechny ty příšery točící se okolo královny. Nechápu, co mají z toho všeho. Je to hrozná nuda. Stereotyp. Nakupujete s čárovým kódem na ruce. Zadarmo. Jen si na konci nákupu odpípnete kód. Ve škole se neučíte nazpaměť ani neděláte domácí úkoly, ty zadáte svým chůvičkám, což jsou něco jako moderní osobní počítače, co za vás všechno udělají.
Nejsou žádné zkoušky, ani písemné testy. Studijní materiály dostanete na jakémsi čipu, s tím si zajdete na nejbližší pobočku Společnosti - obor vzdělávání a oni vám to jednoduše implantují do mozku.
Žádná práce, prostě to najednou všechno umíte.
Možná, že by lidé před 100lety tenhle pokrok uvítali, ale nemá to jen světlé stránky. V Ředitelství mají velké obrazovky na kterých moniturují váš pohyb. Po desáté hodině večer nesmíte být mimo dům nebo mimo večírek, jinak si vás pozvou na kobereček a věřte mi, nic příjemného to není.
Já to zažila.

Hrabou se vám v mysli, v paměti, ve vzpomínkách i v citech. Dokáží si to všechno poupravit podle sebe a jak se jim to hodí. Vždycky se probudím naprosto zmatená a v hlavně nedokážu najít souvislost mezi slovy, vzpomínkami ani city. Avšak zatím jsem nepostřehla, že by mi něco vymazali, ačkoliv jsem tam byla hodněkrát.
Což se samozřejmě nelíbí mé matce. Vždy se mi pokusí dát kázání, ale jelikož je to dokonalá Deborah McKenzie, nakonec to nařídí Policajtovi a ten mi vyhubuje za ní. Jako bych si z toho snad něco vzala a umoudřilo mne to. Ani nápad.


Znuděně se posadím na pohovku v obývacím pokoji a poručím televizi, aby se zapla. Vlastně to není televize jako taková, ale digitální display ovládaný hlasem. Nuda.
,,Zprávy." Poručím a kanál se přepne. Kamera právě zabírá osvětlený palác uprostřed Central Louky (ano, i park přejmenovali na louka!). Natáčí příjezd prvních hostů na inauguraci.
,,Zesil zvuk."
,, Ráda bych vás upozornila, že je šestá hodina a ..."
"Sklapni."

Dnešní den je významný pro celou naši Společnost. Dnes se na inauguraci představí pět hrdých dam, které se brzy zařadí do našich vyspělých řad. Mezi hosty je nejvíce očekávána dcera kancléřky McKenzie - Cara McKenzie. Ačkoliv se tahle dívenka napáchala několika prohřešků, celá Společnost jí je odpustila, protože chápe, jak dokáží být mladé dívky zvídavé zvláště, pokud je na ně uvalen tlak očekávání.
Od Cary McKenzie se očekává, že se po Obřadu připojí k družině královny Shirley a bude pokračovat ve stopách své matky. Ještě více je očekávána volba chráněnkyně naší královnou. Tahle mladá dáma se přestěhuje do Paláce a až do rituálu bude připravována samotnou královnou, pak se z ní stane královnina nástupkyně, mladá princezna.
..........
Upozorňujeme všechny návštěvníky, že na slavnosti budou přítomni Pokoření jako nejnižší sluhové. Královský kabinet varuje, abyste s nimi v žádném případě nenavazovaly kontakt!


Odfrknu si znechucením. Tohle má být osvícená a dokonalá společnost? Leda ve snu. Tohle tyranská diktatura. Akorát po tisíci letech nejsou pod diktátem ženy, ale muži. Je mi z toho špatně. Je mi špatně z mé vlastní matky a i z královny. Určitě musely být jako já. Kdysi. Jak se asi ony cítily před velkým Obřadem. Měly z toho radost? Nebo vztek? Mám pocit, že všechny vrstevnice, co tam dnes budou jsou poslušné dcery svých matek, které věří v idealismus prosazovaný monarchií. Jsou to slepé husy následující dav.
Zřejmě nikdy samy nepřemíšlely.
"Slečno, ráda bych.."
"Sklapni policajte."
"Ráda bych.."
"Mlč už!" Řvu na policajta/policajtku, která naprosto nesnáší oslovení mužským rodem. Ať si trhne. Ať si všichni trhnou! Já nechci totiž být jako všechny ženy. Chci zůstat taková, jaká jsem. Chci si pamatovat na Adama a chci ho mít ráda.
"Vypni televizi."
Přesunu se do svého pokoje a už u plazmových dveří (ne, není tam dřevo ale plazma, která se rozplyne, když se otisk vaší ruky dotkne přístupového displaye) jsem slyšela, jak na mne volá Rissa.
"Slečno Caro, Vaše matka vám vybrala.."
"Ano, já vím a tyhle šaty nechci."
"Ale vaše..."
"Víš, není mi moc dobře a v těch šatech to vážně není dobrý nápad. Mají nesnesitelný korzet. Nerada bych udělala ostudu tím, že se tam skácím k zemi nebo nedej bože se pozvracím....pardon, chtěla jsem říc u Bohyně." Opravím se, když se ozvalo chrčení ze skříně. Doufám, že ta výmluva zabere, protože ty tyrkysové šaty si vážně nevezmu. A nerada bych zase nabourávala systém, abych Risso přeprogramovala. Párkrát se to podařilo, ale Společnost mne brzo odhalila a já měla co vysvětlovat. Další nabourávání systému pak bylo těžší a těžší. Ještě, že mám hackerské geny, ikdyž teda nevím, jestli si tohle matka přála do mé genetické výbavy.

Nakonec jsme se s Risso domluvily. Paráda. Prosadila jsem si starorůžové šaty na ramínka, zabrané trochu pod prsy, bez zbytečného řasení a volné sukně až k patám. S podpatkami se chvíli cukala, ale nakonec při vidině, že mé matce udělám ostudu svolila a vybrala mi společenské sandálky bez podpatku.
A pak, že nejsem manipulátorka.
Kdybys mne teď matko viděla, abyla bys pyšná.
Shlédla jsem se v zrcadle. Docela mi to sluší, teď jen líčení a účes. Docela se děsím toho, co zase matka vybrala.
"Kancléřka McKenzie vybrala vzhled číslo 7." Když spatřím vzhled číslo sedm, málem to semnou klepne. Matka ze mne chce udělat klauna? Neskutečně zmalované oči do modra, velmi sytá, rudá rtěnka a příšerné vlasy vyšesané nahoru, připomínající pudla.
Tohle teda ani náhodou. Začnu ukecávat i Claudii, která se naštěstí vzpírá méně než Rissa a tak si prosadím svou bez zbytečných lží a výmluv. Nakonec jí stačí, že si nechám vlasy elektronicky "umýt" a stáhne mi dva pramínky nejblíže obličeji dozadu. Na obličej mi paprskem nanese trochu pudru, růže, řasenky a lesku na rty. Bezbolestně mi vytrhá obočí dalším paprskem a přibarví ho hnědě.
Pohled do zrcadla je vcelku příjemný, ikdyž se pořád cítím jak zmalovaný klaun.
" Váš transporter je před domem." Policajt si prostě nedá pokoj. Občas bojuji sama se sebou, abych nevzala něco hodně tvrdého a nerozbila mu úsměv, v jeho případ spíš display.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Callia Callia | Web | 31. května 2014 v 16:29 | Reagovat

Páááááni.... Nevím, co napsat. Je to úžasné. Skvěle napsané. A co je pro mě hodně a hodně důležité je to, že je to originální. Tedy... Alespoň já jsem ještě neslyšela o žádném příběhu či knížce, která by měla tuhle tématiku. Tématiku toho, že vládnou ženy. Je to zvláštní a moc se mi to lbí. :) Těším se na další kapitolu. :)

2 Mousie Mousie | Web | 31. května 2014 v 18:42 | Reagovat

Krásný :) už chcu další zase! :D .. jinak rozesmálo mě: " Krávský kabinet varuje" ..  je mi jasné, že to je asi překlep a to udělá každý .. já jich na blogu mám určitě stovky :D .. ale bylo to spestření i když to tvoje povídka nepotřebuje! :)

3 Abigail Abigail | Web | 31. května 2014 v 21:54 | Reagovat

ooo=) ja chi další honem další =) je to tak dobré, že to ani neumím popsat =)

4 Mayline Mayline | Web | 1. června 2014 v 16:03 | Reagovat

[1]: Děkuju! :) Ani nevíš, jak si takových slov vážím! :)

[2]: Oooooj moje hrozné překlepy :D Díky za upozornění ;) I za slova chvály :)

[3]: Děkuji! :)

5 Ewiline Ewiline | Web | 30. června 2014 v 22:16 | Reagovat

Krásná část :333 :D
Stejně už vidím ten průšvih xD A uteře odsaďm že?? :D
Už se těším na další kapitolku :) (a na to, až si to přečtu xD)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama