Strážci minulosti - Kapitola první 1/2

4. května 2014 v 22:22 |  Allie Carter: Strážci minulosti
Tak jo, jelikož jste mi psali k prologu téhle povídky, že se Vám líbí a jste na ni zvědaví, tak sem přidávám první čast první kapitoly!


"Allyson..." Slyšela jsem své jméno na druhém konci chodby. Prohlížela jsem si jeden ze starých obrazů před kanceláří Evana Warda, šéfa našeho Společenství. On vlastně nepoužíval titul šéf spíš něco jako koordinátor, ale já mu stejně říkala šéfe. Otočila jsem hlavu a na konci chodby jsem uviděla tetu Jill. Technicky vzato nebyla moje teta, protože byla vzdálená příbuzná mých rodičů, ale po jejich smrti se mě ujala a vychovala jako vlastní. A samozřejmě mne zasvětila do velkého tajemství - do Strážců minulosti. Byli jsme poměrně nová organizace, která se naučila cestovat časem a dohlížen na dějinný chod. Vlastně jsme takoví kontroloři, co se musí zasloužit o to, aby vše proběhlo tak, jak má. Vzpomněla jsem si na svou nedávnou cestu do minulosti. Poslali mne do Ameriky, aby zde proběhly rozsáhlé hony na čarodějnice a přitom málem upálili mě samotnou, když mě viděli, jak si hraju s komunikačním zařízením na návrat. Bylo to tehdy jen tak tak, navíc se tam objevili ti pitomí Jezdci, co se nám pořád pletli do cesty a do práce a snažili se změnit dějiny, aby se změnila budoucnost. Jenže, kdž přepíšete dějiny, nikdy nevíte, jaký dopad to bude mít na budoucnost. Jedno chybné slovo a nikdy se nemusíte narodit. Nikdy nemusí existovat ten a ten stát. Proto jsme odmala byli vychováváni tak, aby jsme dobře znali dějiny. Abychom dobře věděli co se musí stát a tak jsme si v minulosti museli dávat zatracený pozor na to, co děláme.
"Ano, teto?"
"Je čas..." Řekla prostě a já věděla, co to znamená. Další cesta do minulosti, ale tentokrát to bylo jiné. Nešla semnou moje nejlepší ( a vlastně také jediná) kamarádka Patty, ale její bratr. Protivný a nesnesitelný Nate. Už odmala jsem ho neměla ráda, protože mne neustále provokoval a vyváděl mi ošklivé klukoviny, za které samozřejmě nebyl potrestaný, protože jeho rodiče byli významně postavení ve Společenství a celé jej financovali. Povzdechla jsem si a následovala tetu do místnosti s komunikátorem. Byla to taková malá bednička, kterou jste přenesli sebou při jediném zmáknutí tlačítka a stejným principem jste se dostali zpět.
"Kam je to tentokrát?" Zeptala jsem se a doufala, že mě nepošlou na nějaké super místo, kde by určitě chtěla být i Patty. Nevím, proč jí nedovolili jít semnou a museli poslat tohohle ignoranta.
"Tudorovská Anglie. Dvůr Jindřicha VIII." Matně jsem si na toho panovníka vzpomínala...Ano, měl šest žen a dvě z toho nechal popravit!
"A úkol?"
"Musí popravit svou druhou ženu, Annu Boleynovou, ale zatím se k tomu nemá...musíte ho k tomu postrčit. Proto jdeš s Nateem. Nebylo by vhodné, kdyby se u dvora objevily dvě svobodné dámy, které k nikomu nepatří. Budeš vystupovat jako paní Willoughbyová, novomanželka Nathaniela Willoughbyho."
"Mám si hrát, že jsem jeho manželka?" Hlas mi vyletěl o dvě oktávy výš.
"Nemusíš se bát. V téhle době se moc veřejně vztahy neprojevovaly, pokud to tedy nebyl král. Hlavně se nesmíš zalíbit králi. To by nedopadlo vůbec dobře." Upozornila mne a já kývla na srozumnou. Dovedla nás do kostymérny, kde už čekala garderobiérka slečna Fisherová. Byla to velmi příjemná starší dáma, která měla oblibu v historických kostýmech. Nate tam již stál v moc hezkém modrém kabátci a příjemně vyhlížejícíh kalhotách. Vypadal mnohem mužnější a na lýtkách mu krásně prokukovaly namakané svaly. No, to je ten jeho fotbal. Slečna Fisherová po mě hodila nádherné rudé šaty ze saténu s hlubokým dekoltem a krásnými nabíranými trubkovými rukávy. Jediné, co mě na tom děsilo byl korzet. Nesnáším ho! A k tomu samozřejmě trapný čepeček.
Výhodou těhle šatů bylo, že korzety už nebyly tak staromódní a šaty nebyly na zavazování, ale na patenty, které nebyly vidět. Už se docela těším na tudorovský dvůr. Když jsem se s pomocí tety Jill převlékla a podívala se do zrcadla, musela jsem uznat, že vypadám fakt dobře.
"Páni.." Uznale jsem hvízdla. Nate se na mne zvrhle šklebit. Ahjo, tohohle kluka fakt nebudu mít nikdy ráda.
"Vypadáte báječně slečno.." Zacvrklikala slečna Fisherová. Musela jsem přiznat, že má pravdu.
"Teď už jen účes a..."
"Nemůžu mít rozpuštěné vlasy?" Zeptala jsem se se zájmem. Nechci své krásné havraní vlasy smotávat, protože s vyčesanými vypadám hloupě.
"Ne, jako vdaná žena je musíte mít sčesané." Řekla neústupně. No bezva, takže budu muset mít jako idiot sčesané vlasy.
"A nemohla bych vystupovat jako jeho snoubenka?" Zaprosila jsem zoufale a při slově jeho jsem ukázala na toho opičáka.
"Ne, protože pak by si pánové mohli myslet, že jste ještě k mání a nemůžete si dovolit stát se něčí milenkou. A věřte mi slečno, že byste se neubránila ať jste sebechytřejší. Zákony tudorovského dvora si nedokážete představit.." Povzdechla jsem si a vydrala ze sebe zklamané FAJN. Pak jsem se od slečny Fisherové nechala učesat a měla jsem pravdu. Vypadala jsem hloupě, navíc tak o pět let starší!
"Jste kouzelná." Ozval se mužský hlas ve dveřích. Poznala bych tenhle hluboký smyslný hlas kdykoliv, ale stejně jsem instinktivně otočila hlavu a viděla Evana Warda, jak se ležerně opírá o futra dveří. Měl na sobě károvanou košili a džíny, což bylo nezvyklé, jelikož většinou chodil v obleku, ale slušelo mu to mnohem víc. Neposedné vlasy mu trčely do všech stran. Cítila jsem, že jsem rudá až na zadku.
"Děkuji." Řekla jsem zahanbeně a sklopila oči, aby neviděl mé rozpaky. Slyšela jsem Natea vedle sebe, jak si pohrdavě odfrknul. Žárlí. Prostě jen žárlí, že svobodný Evan Ward je ve svých pětadvaceti letech šéfíkem Společenský a navíc, že je neuvěřitelně sexy. Všechny strážkyně nad ním slintaly nezávisle na věku! Byl prostě neodolatelný!
"Tak můžeme?" Řekl a my s Nateem jsme ho následovali do velkého sálu, kde je nejlepší koncentrace energie na cestování časem. Měla jsem srdce až v žaludku, což jsem cítila před každou cestou časem. Nikdy totiž nevíte, co se stane...

Pokračování příště! :)
Dejte mi lajk na FB stránce, nebo si dejte banner povádky na blog, pokud se vám líbí!!


A tady máte teamy! :))





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aeven Aeven | E-mail | Web | 5. května 2014 v 16:06 | Reagovat

Je to úžasné, období Jindřicha VIII a Alžbětu I, miluju Anglii :3 Skvělý nápad, dobře se to četlo a občas jsem se i zasmála, hlavně jak se dozvěděla to o té manželce! :D Těším se na další díl!:)

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 5. května 2014 v 17:23 | Reagovat

Krásná kapitola. Taky bych chtěla do minulosti, i když si nejsem jistá, jestli bych chtěla potkat zrovna Jindřicha 8 :D Nečetla jsi v poslední době Drahokamy? Dost mi to tuhle povídku připomíná (neber to zle!) :-) Těším se na další kapitolu :-)

3 Calla Calla | Web | 5. května 2014 v 17:57 | Reagovat

Úžasný! Skvělá kapitola a já jsem nesmírně ráda, že tě mám mezi SB. Jsi skvělá a naprosto senzačně píšeš. :)

4 Mayline Mayline | Web | 5. května 2014 v 20:27 | Reagovat

[1]:Já jsem do Tudorovské Anglie blázen ;) Děkuju! :)

[2]: Právě, že námět mám už asi rok..můžeš se podívat, kdy se tu objevilo info...Drahokamy jsem četla někdy v únoru...:) A mělo to mít úplně jinou pointu..oni jen cestují..tihle střeží minulost a zasluhují se o to, aby věci proběhly jak mají ;)

[3]: Jééé děkuju, to je od tebe hrozně milé! Takové komentáře prostě potěší :)

5 Abigail Abigail | Web | 6. května 2014 v 19:56 | Reagovat

Užasné, už se moc těším na další =)

6 Rexxanna Rexxanna | E-mail | Web | 8. května 2014 v 11:22 | Reagovat

Je to famózní... Těším se na další... :D Opravdu to má grády... :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama