Camelot - Poslední dědic | Prolog

17. dubna 2014 v 21:04 |  Camelot
Mám naprosto šílenou potřebu pořád sem něco publikovat! Mám chuť psát jednu recenzi za druhou. Jednu kapitolu za druhou, ale nelze mít všechno....no nevadí. Snad se to tu časem rozjede!!


Prolog

Utíkala jsem v dlouhých hedvábných šatech temným lesem a moji pronásledovatelé mi byli v patách. Nevěděla jsem, kam utíkám, ale musela jsem běžet. Nohy jsem měla rozedřené od bot a v hlavě mi nesnesitelně hučelo. Srdce jsem měla až v krku a dech jsem sotva popadala, ale věděla jsem, že se nesmím zastavit. Předemnou se náhle zjevil starší muž v kápi. Neviděla jsem mu do obličeje, ale můj vnitřní hlas mi říkal, že nepatří k nim. V ruce držel velkou dřevěnou hůl zakončenou podivným tesáním.
"Tudy má paní." Řekl pouze a naznačil mi cestu. Vpravo ode mne se objevil obrovský strom se vstupem a zřejmě i skrýší.
Zaběhla jsem bez váhání dovnitř a ti, co mne honili po lese pokračovali dál. Jejich louče osvětlovaly les a dělali přitom hrozný rámus.
"Děkuji vám, tohle bylo těsné." Odvětila jsem a udělala mírné pukrle. Muž na mne jen chvíli zaujatě hleděl a pak sundal kápi z hlavy. Ladně se poklonil a usmál se.
"Jsem Merlin a zaručím vám bezpečí." Řekl prostě a pohlédl na mé zakulacené břicho. Už dlouho nebudu moci skrývat svůj požehnaný stav. Brzy vyjde pravda najevo a já si přála být odsud co nejdál, až se to malé narodí. Hlavně dost daleko od Morgan. Vzpomněla jsem si na Artuše, svého chotě a mé srdce se sevřelo. Nikdy mi nevěřil. Nevěřil mi, když byla přítomna Morgana, ale naštěstí se objevil tento muž. Merlin…To jméno jsem už někde slyšela…

Trhnutím jsem se probudila celá propocená. Byla to jen sen. Jen další hloupý sen, ale já si stejně připadala, jako bych byla tou dámou, která utíkala lese před někým, kdo ji chtěl zabít. Možná bych měla navštívit psychologa. Není přece normální, aby se mi zdály takové sny? Došla jsem si do kuchyně pro vodu. V domě byl klid a rodiče nerušeně spali. V koupelně jsem si opláchla obličej a ještě se zkontrolovala v zrcadle. Tvář beze změny.
Zalehla jsem zpět do postele. Budík na nočním stolku ukazoval dvě ráno. Unaveně jsem zavřela oči a pevně doufala, že zbytek noci se už obejde bez hrůzostrašných fantazmagorických snů o Lady Guineveře, Merlinovi, Artušovi a podobných šašcích.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Moriko Nemesis Moriko | E-mail | Web | 18. dubna 2014 v 18:10 | Reagovat

Já věděla že ten Camelot je z Artušovských legend!:D Vypadá to moc zajímavě, těším se na pokračování:-)
Označení Artuše, Merlina a spol. za šašky mě docela pobavilo:D

2 Calla Calla | Web | 19. dubna 2014 v 8:41 | Reagovat

A podobných šašcích.. :DD To mě rozesmálo. :D Skvělý prolog a naprosto si mě navnadila na tuto povídku a těším se na první kapitou. :D

3 Mayline Mayline | Web | 19. dubna 2014 v 17:49 | Reagovat

Děkuju vám oběma! :) Jsem ráda, že se to někomu líbí! ;)
Moc to pro mě znamená! ;)

4 Eamane Eamane | Web | 4. května 2014 v 10:10 | Reagovat

Určitě budu číst dál, mám ráda historii :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama