Return of the Queen - Chapter One 2/3

28. září 2013 v 17:41 |  LOST: Return of the Queen

Po dlouhé době opět přidávám něco ze své tvorby, tentokrát část kapitoly Return of the Queen


Byl to ten kluk, co ho potkávám pokaždé, když dostanu svou duši do nového těla. Jenže, co po mě chce? Proč mě pronásleduje? Zřejmě jsem se tvářila zděšeně, protože šel rovnou ke mě.
,, Tentokrát mi trvalo o něco déle tě najít. Vybíráš si čím dál chytřeji." Pousmál se.
,, Co po mě chceš?! " Vyjekla jsem co nejtišeji jsem dokázala. Kluk se samolibě usmíval a vypadal jako mačo světa. Náhle ale zvážněl a popadl mne za paži. Tak a teď mě někde na odlehlé chodbě školy určitě zabije!
,,Pust!" Nepustil. Držel mne pevně svou šlachovitou rukou, Dovedl mne až ke kumbálu na košťata vedle záchodků a tam mne zatáhl. Buď tady spolu budeme mít skandální sex, nebo mě opravdu zabije. Nad touhle myšlenkou jsem se musela zasmát. Divně se podíval. Byl smrtelně vážný a já se tu hihňala jako nějaká připitomnělá osmnáctka. Výborně Ever, jen tak dál a budeš mít neuvěřitelné množství nepřátel.
,, Jsem Chytač. " Řekl prostě a strčil ruce do kapes od kalhot.
,, Co, že jsi? " Zírala jsem na něj tupě. No co, když jsem se stala cestovatelskou duší, nikdo mne neseznámil s ostatními ani mi neřekl Na toho si dávej pozor. Bohužel, k duši žádná příručka prostě není!
,, Ahjo, ty nic nevíš, co?"
,,Co bych jako měla vědět?"
,,Třeba to, že si nemůžeš z těla do těla cestovat tak, jak se ti zamane." Odfrknul si. Ignorant!
,,Aha a to je nějaká příručka nebo co?"
,,Ne. Prostě si musíš vybírat správná těla, chápeš?"
,,Tohle byla správná volba." Zamračila jsem se a postavila se mu na odpor. ,,Tělo i duše umírali.."
,,Ne tak docela. Hostitelka...Cassie měla přežít. A tys to překazila...!!"
,,Hm," zkousla jsem si spodní ret. Tenhle kluk mi vážně pije krev! ,,A ty s tm máš jako společnýho co?"
,,Jsem Chytač. Chytám duše. Ty, co mají být v těle chytám a vracím je...a ty ostatní odvádím na druhou stranu."
,,Na druhou stranu?"
,,Nebe, peklo...říkej si tomu jak chceš." Zatvářil se znuděně. Jasně, ještě ho obtěžovalo, že mi něco vysvětluje. Tak mě má nechat být, ne?
,,A co já s tím?"
,,Třeba to, že tě nemůžu už 2roky chytit. Před tolika lety jsi umřela. Nebo spíš tvoje tělo umřelo..." Uchechtl se. Jo, to je vážně sranda, když vám umře tělo a vy se proměníte na neforemnou hmotu plující prostorem! Opravdu švanda!
Zřejmě jsem měla divný pohled, protože dodal: ,,Už dávno máš být na druhém břehu...nemáš být mezi lidmi."
,,Tak se mi prostě odsud nechce, no." Snažila jsem se situaci zlehčit, ale on se tvářil pořád jako kakabus.
,,Ty to nechápeš. Duše a jejich cestování má určitý řád. Pokud se máš dostat na druhou stranu, znamená to, že tam prostě musíš jí, rozumíš? A ne, že si nějaká malá pitomá holka umane, že tu prostě zůstane a bude lidem zabíjet duše a později i těla."
,,Tak hele, nejsem malá a nejsem pitomá! Já nemůžu za to, že cestuju. Já nechci, rorumíš? Kdykoliv vyletím z těla, které následně umře..prostě se nedokážu zastavit. Jako, kdybych byla na autopilota a ten byl naprogramovanej na to, abych rychle šla do jinýho těla. Nedokážu se zastavit. Prostě..se přesunu!!!"
,,Tak větší kravinu jsem opravdu neslyšel.." Zasmál se. Bože to je vážně blbeček!
,,Víš, že je mi upřímně jedno, co si myslíš? A vůbec! Nemám na tebe čas. Nazdar!" Prskla jsem vztekle a sahala po klice. Byl ale rychlejší, zaterasil mi dveře a znovu mne chytil za loket.
,,Nezapomeň Nicholsonová. Jseš na řadě! A já tě dostanu!"
,,Hm, tyhle kecy si nech pro někoho jinýho, ano?" Usmála jsem se na něj falešně. ,,Nezajímáš mě a já těď musím jít žít svůj noý život." Odstrčila jsem ho odedveří a vyšla ven. Na poslední chvíli jsem se ještě otočila přes rameno:
,,Jo a jmenuji se Cassie. Cassie Hamiltonová. Tak si to zapamatuj, Chytači. Pa."
Když jsem měla kumbál i s Chytačem v zádech, hrozně se mi ulevilo. Nebyla jsem tak napjatá a cítila jsem se lépe. Došla jsem zpět ke své skřínce a o tu se opíral nejdokonalejší kluk na světě. Cassiin kluk. Můj kluk. Lucas Patron.
,,Zlato, proboha, co se stalo?" Zeptal se náhle a políbil mne na tvář. Tohle bylo hodně zvláštní. Víte, čekala bych, že kapitán fotbalového týmu, nejkrásnější kluk na škole (dobře, Chytač byl taky pěknej) a kluk nejpopulárnější holky bude alespoň trochu namyšlený. Jenže nebyl. Nebo se mi to alespoň tak zdálo. Je dost možné, že po mé amnézii to jen předstírá, aby mne utáhl na vařené nudli, ale pokud to jen hrál ...byl zatraceně dobrý herec.
,,Co by se mělo stát?" Zeptala jsem se trochu napruženě. Byla jsem pořád vytočená ze setkání s Chytačem.
,,Vypadáš děsivě..." Pousmál se a chytil mne kolem pasu. Panejo, málem bych zapomněla, jaké to je být v objetí kluka. A dokonce zatraceně sexy kluka!
,,Taky se ti nelíbí moje oblečení?!!" Vyskočila jsem jak čertík z krabičky a vymanila se z jeho objetí.
,,Ne, jen...mi přijdeš unavená. A navíc, ty nikdy nechodíš neupravená."
,,Víš, člověk, který leží v kómatu a společnost mu dělají jen jeho vlastní myšlenky, si docela dost věcí uvědomí." Odpověděla jsem mu poměrně sarkasticky. Luke mi položil ruku na tvář, zadíval se mi do očí a usmál se. Panejo, on je vážně neodolatelný! ,,Tak promiň." A pak se sklonil a lehce mne políbil na rty. Hodně dlouho jsem nikoho nelíbala, ale co si tak vzpomínám, nikdo nelíbal tak dobře jako Luke! Jeho teplé a měkké rty chutnaly po něčem tak důvěrně známém a dobrém, že mi naskakovala husí kůže a v podbříšku se mi vynořil celý pluk mravenců!
,,No nic. Musím jít Cass. Uvidíme se po škole." Odtrhnul se od mých rtů, na můj vkus až moc brzo, a odcházel pryč. Proboha!!
,,Hezké divadýlko." Ozvalo se zamnou. Stál tam Chytač, s rukami založenými na hrudníku a upřeně mne pozoroval.
,,Co máš za problém?"
,,Momentálně jseš ty můj největší problém." Prsknul kysele a pak bez dalších slov a průtahů také odcházel pryč. Co jsem komu udělala? Opřela jsem se hlavou o skřínku a chladila si čelo. Proč zrovna tohle tělo? Tenhle život? Nebylo by mi líp v nějakém normálním těle? Normálním životě? Začala jsem ztěžka dýchat a dělalo se mi nevolno. Cítila jsem na zádech studený pot a hlava se mi začala motat. A najednou, aniž bych si to uvědomila, jsem měla před očima temno a sunula se k zemi....


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Líbí se vám moje povídka? Mám v ní pokračovat?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama