The Midnight Stories: The curse Episode 3

1. dubna 2013 v 20:05 | Pauline* |  The Midnight Stories: The curse
Zdravíčko! Je tu další díl pohádkové povídky. Dnešní část je poněkud "kratší" a "slabší", ale i tak brzy
vám sem hodím další část ;) Menší spoiler. To, že Alexa vypráví každý večer pohádky své sestře
je pravda a hodlám v tom pokračovat. Velmi brzy by jsme se konečně měli setkat s pohádkovými postavami :)
P.S.Díky za minulé komentáře a ráda bych další názory z dnešního dílu ;)


Alexa byla zlomená. To, co řekla Lizzie. Nemyslela to přece zle. Ráda na ně vzpomíná, ale jejich smrt pro ni byla poslední kapkou. Přece je to jenom rok, co umřeli.
"Ach bože, už je to rok." Řekla si sama sobě. Jela metrem a byla tak zahloubená do myšlenek o své rodině, že přejela o dvě stanice dál, než vůbec plánovala. Vystoupila a vydala se pěšky. Bylo to jen pár bloků. Touhle ulicí moc často neprocházela. Většinou tady byly otevřené obchody s použitým zbožím. Zastavila se až na konci ulice u obchodu se starožitnostmi. Ve výloze jí zaujala hrací skříňka, v níž tančila malinká baletka. Maddie hrací skříňky milovala a tuhle podobnou dostala po babičce Katherine. Vešla dovnitř. Byl to malý obchod a tak přeplněný starými věcmi, že se sotva dostala až k pokladně. Bylo tu takové ticho. Vůně starého dřeva, prach, který se začal znovu usazovat, na nedávno ošetřené místo. Skleněná vitríny vedle pokladny byla plná různých maličkostí. Alexandra zahlédla bílou škrabošku. Byla celá bílá a šitá stříbrnou nití, se sotva viditelnými dokonalými vyšitými vzorci. Usmála se doširoka.
"Je překrásná, že ano?" Alexa tiše vyjekla a podívala se na tichý hlas, který vyšel ze stínu závěsu. Starý prodavač vypadal, jako mladší verze hodného Santa Clause.
"Omlouvám se, jestli jsem vás vylekal. Neslyšel jsem vás přijít." Pohlédnul na škrabošku a vytáhnul ji zpod skleněné vitríny. Přisunul jí k Alexandře, aby si ji mohla blíže prohlédnout. Na světle se stříbrné vzory náramně leskly. Až by sama odpřísáhla, že svítily.
"Představte si ji na plese, kde je stovka takových světel. A oči jsou spočinuté jen na vás. Záříte." Alexa se usmála a posunula škrabošku zpátky k majiteli.
"Díky, ale jsem tu pro něco jiného." Prodavač mlčky přikývnul a škrabošku vrátil na původní místo, tam, kde byla předtím.
"Co si mladá slečna bude přát?" Zeptal se mile. Alexa ukázala na velkou výlohu.
"Tu hrací skříňku. Prosím." Prodavač semknul rty k sobě. Šel až k výloze a opatrně skříňku vzal do své náruče. Položil ji na pult a natáhnul ji. Ze skříňky se ozvala líbezná hudba a maličká baletka z porcelánu se točila dokola na jedné noze. Usmála se znovu.
"Kolik stojí?" Zeptala se, rozhodnutá ji koupit. Prodavač gestem naznačil o chvilku strpení a vydal se za červený závěs. Alexa se opřela lokty o vitrínu a poslouchala melodii. Baletka jako by náhle začala sama od sebe tančit. Jasně, že tančila, ale porcelánová panenka přece nemá tančit, jako živá! Alexa nevěřila svým očím. Zatřepala hlavou, když otevřela oči, tak se panenka točila jen dokolečka. Prodavač se objevil s velkým sešitem v ruce a s brýlemi na očích.
"Ach ano. Tady to je. Cena pro tuhle hrací skříňku je 200 dolarů." Odpověděl a sklapl sešit.
"Dvě stě dolarů?!" Vyjekla a narovnala se. Prodavač jen zakroutil rameny, jakože s tím nic nezmůže.
"Byla o ni kdysi dávno, tak velká žádost. Ta skříňka má něco už přes sto let a pořád je zachovalá. Jako by byla kouzelná. Co myslíte?" Alexa pohlédla na prodavače a rozesmála se.
"Kouzelná? Možná má v sobě moc upoutat člověka svou melodií." Řekla a sehnula se pro batoh, který si předtím položila na zem.
"Dvě stě dolarů je pro mě víc, než si můžu dovolit. Díky a omlouvám se za váš čas." Vydala se k východu.
"Počkejte!" Zavolal za ní starý prodavač a dohonil jí u dveří. Podával jí do ruky onu skříňku. Dost se podivila.
"Co to děláte?" Lehce se zamračila. Pousmál se.
"Co by. Dám vám ji za dvacet dolarů." Alexa lehce pozvedla obočí. "Proč? Sám nevím, ale jen vím, že u vás bude v dobrých rukou." Alexa se ušklíbla a podívala se na skříňku.
"I když bych si tu skříňku vzala a to moc ráda, tak nemůžu. Nemůžete jen tak změnit cenu ze dvou stovek na dvacet. Jsou to přece vaše peníze." Říkala skromně. Starý muž se chlapácky zasmál a přikývnul.
"Máte pravdu, ale jsou to jenom peníze. Tohle jsem ještě nikdy neudělal, ale vy a ta skříňka. Patříte k sobě. Vezměte si ji, než změním názor." Alexa znovu pohlédla na skříňku.
"Doufám, že až vyjdu z obchodu, že se na mě nesesype houf policajtů za to, že jsem to ukradla?" Starý muž se znovu zasmál a zavrtěl hlavou. Vrátili se tedy zpátky k pokladně. Alexa vytáhla z peněženky dvacet dolarů a natáhla je v ruce.
"Vážně to takhle chcete?" Zeptala se znovu. Muž kývnul hlavou a peníze si od ní převzal. Uložil je pečlivě do starověké dřevěné pokladny.
"Ano. Kdybyste si ji nekoupila vy, tak nikdo jiný by to neudělal a ta skříňka by dále tvrdla v té výloze." Měl pravdu. Alexa si skříňku dala opatrně do tašky. Narovnala se s batohem na zádech. Muž v ruce držel bílou škrabošku.
"Vezměte si ji."
"A proč?" Nechápala.
"Protože každá věc by měla k něčemu patřit. A navíc, ta škraboška by tu byla osamocená stejně, jako dalších tisíc věcí v tomto obchodě." Alexa kývla a škrabošku si vzala. Když později vycházela z obchodu, byla jako očarovaná. Maddie měla v sobotu narozeniny a ona jí našla, tak dokonalý dárek. Jen, aby z něj nebyla zklamaná. Co se týče té škrabošky, tak vůbec netušila, co s ní provede, protože na maturitní ples nešla. Možná to bylo zčásti kvůli tomu, že ji tam nikdo nepozval a ona stejně, na takové akce není. Pověsí si to na nástěnku suvenýrů, kterou si skládá od svých osmi let. Visí ji nad psacím stolem a je tam spousta pohledů z míst, které navštívila její rodina nebo příbuzní.

Pokračování příště...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 krátce Ká krátce Ká | Web | 10. dubna 2013 v 21:13 | Reagovat

už se nám to začíná pomalu ale jistě rozjíždět :) super!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama